Víru ztrácí, kdo se bojí, vlasatice toulavá - kdo s tebou svůj život spojí, ten ti věrný zůstává!
Navzdor všem, co se nám smáli, klíčí sláva stoletá...
VZHŮRU MODROBÍLÉ ŠÁLY, VZHŮRU BRNO KOMETA!!!
(Óda Kometa)
Pár důležitých věcí:
1. Podepíší-li se články na čtenářově zdraví, reklamace nepřijímám.
2. Budou-li vám zde chybět Kusowky a BlesQoWky či jak, tak nejste hodni zde býti a nejste tu vítán/a.
3. Nebudou-li se vám líbit mé články, nemůži sloužit. Některé články jsou dokonce politicky nekorektní, proto předem upozorňuji, že nejsem rasista ani nic podobného.
4. Ti, kteří zde hodí reklamu, nechť shoří v plamenech pekelných!
5. Připadám-li vám divná, podat reklamaci opět není možné.
6. Na chybu si výjimečně můžete postěžovat, ale opovažte se je hledat za každou cenu!
Děkuji za pozornost!

20.6.2010 Zase...

20. června 2010 v 17:35 | martis |  Déníčék!
Hezky u nás hřmí, vypadá to nadějně...

No nic, divím se. Nedávno jsem narazila na yaoi (gayskou mangu). Já mangu kreslívám, ale ne tuto... sice to není zas tak strašné- celkem OK, ale já radši zůstanu u té své, ať navypadám jako úchyl. =D I když by mě do toho neměl nikdo co kecat, já zůstanu u té mangy- a anime- které jsou "hetero". =)
Dnes bratr nadával na svůj model, protože to úplně podělal. Ha, já mu říkala, že se mu to nebude dařit ha ha ha!

Jinak se konečně vrátila má kamarádka Monika ze sportovního utkání... víte, ona se vrátila vlastně v pátek v šest, ale já nemohla ven, protože jsem už čekala na utkání Anglie vs. Alžírsko. Remíza uáááá! V sobotu jsem, jak už víte, musela strávit se svým bratrancem a to pomáháním u babičky. Né jak já nenávidím, když něco pálíme! Smrdím po tom, jak kdybych vyhulila "kupu sena"- to jsem kdesi slyšela, jinak nekouřím. Navíc to měla být sobota, ale já šla, abych nevypadala jako líný nevděčník, jak říká můj bratr.

Zítra zas do školy. Hej prosím vás, držte mi palce, ať z té debilní písemky z matiky dostanu dobrou známku! Navíc když jsme šli s kámoškou do školy (máme to dva a půl kiláku, ale mě nebaví jezdit autobusem) šli jsme jako vždycky po takový boční uličce hned vedle hlavní, kde nejde slyšet, když za váma jede auto. To auto se za námi vleklo asi dvě minuty, až si toho kámoška všimla a uhnuli jsme. Zjistili jsme, že v tom autě seděla naše matikářka.
Dospěla jsem k tomu, že můj život- i blog- jsou nudný. Jiní mají zážitků za ten den snad deset (nerada přeháním =D) nebo třeba tři, ale stojí za to. Já tady půl hodiny vymýšlím kdo ví co, a nic =). Mám zas ten pocit, kdy si myslím, že musím neustále psát na blog... Takže se nedivte, že tu toho tolik přibývá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama