Víru ztrácí, kdo se bojí, vlasatice toulavá - kdo s tebou svůj život spojí, ten ti věrný zůstává!
Navzdor všem, co se nám smáli, klíčí sláva stoletá...
VZHŮRU MODROBÍLÉ ŠÁLY, VZHŮRU BRNO KOMETA!!!
(Óda Kometa)
Pár důležitých věcí:
1. Podepíší-li se články na čtenářově zdraví, reklamace nepřijímám.
2. Budou-li vám zde chybět Kusowky a BlesQoWky či jak, tak nejste hodni zde býti a nejste tu vítán/a.
3. Nebudou-li se vám líbit mé články, nemůži sloužit. Některé články jsou dokonce politicky nekorektní, proto předem upozorňuji, že nejsem rasista ani nic podobného.
4. Ti, kteří zde hodí reklamu, nechť shoří v plamenech pekelných!
5. Připadám-li vám divná, podat reklamaci opět není možné.
6. Na chybu si výjimečně můžete postěžovat, ale opovažte se je hledat za každou cenu!
Děkuji za pozornost!

Obřík a můj bratr...

19. června 2010 v 10:28 | martis |  Déníčék!
Takže nazačátek to není Obřík ale takový blbý deváťák. Já s ním a s mojí kámoškou Majdou...  a abych nezapomněla i s Valčou chodíme ven. No a ve čtvrtek jsme byli venku i s mým nesnesitelným bratrem. Když Obřík přijel (vždycky má zoždění) šly jsme k posedu, ale Valča už musela domů, tak jsme tam byly my dvě s Majdou.
Najednou na nás oba vyletěli (perem se pořád =D) a my jsme jim zdrhali přes celý pole. Byly u nás menší povodně, a tak na poli nic moc nebylo mohli jsme utíkat celkem v pohodě. Když jsme byly asi 250 metrů od nich, vyjel Obřík na kole (crosy přes pole na kole- jeho oblíbené).
"Kam teď ?" zeptala se kámoška.
Ohlédla jsem se a ukázala na hřbitov. Tak jsme tam doběhly a vešly hřbitovní bránou. Sedly jsme si tam na lavičku a odpočívaly. Pak jsme ale viděly Obříka jak se k nám blíží na kole. Schovaly jsme se, ale asi za dvacet minut jsme šly zase k posedu. Pak jsme šly domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama