Víru ztrácí, kdo se bojí, vlasatice toulavá - kdo s tebou svůj život spojí, ten ti věrný zůstává!
Navzdor všem, co se nám smáli, klíčí sláva stoletá...
VZHŮRU MODROBÍLÉ ŠÁLY, VZHŮRU BRNO KOMETA!!!
(Óda Kometa)
Pár důležitých věcí:
1. Podepíší-li se články na čtenářově zdraví, reklamace nepřijímám.
2. Budou-li vám zde chybět Kusowky a BlesQoWky či jak, tak nejste hodni zde býti a nejste tu vítán/a.
3. Nebudou-li se vám líbit mé články, nemůži sloužit. Některé články jsou dokonce politicky nekorektní, proto předem upozorňuji, že nejsem rasista ani nic podobného.
4. Ti, kteří zde hodí reklamu, nechť shoří v plamenech pekelných!
5. Připadám-li vám divná, podat reklamaci opět není možné.
6. Na chybu si výjimečně můžete postěžovat, ale opovažte se je hledat za každou cenu!
Děkuji za pozornost!

Jitřenko... Morgenstern... Pomoz mi!... Hilf mir!

15. srpna 2010 v 15:03 | METAL 4EVER! ;) |  Povídky
Vsadím se, že nějaký fanda Rammstein poznal, že je v názvu název písničky "Morgenstern". Ano,  povídka je doopravdy inspirovaná textem této písničky, akorát jsem ho o moc víc rozvinula. Texty písniček prostě vybízejí k rozvinutí do povídky. =) Povídka je ze stránky readthesewords.estranky.cz , které jsou taky moje, ale jen s povídkama. EStránky mají omezené místo, takže sem brzo asi dám všehno... =D.  Má to celkem pohádkový příběh, tak se prosímvás nelekejte! Skladba ZDE.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Cítím se sama. Strašlivě sama. Po dnech sedím v koutech, aby na mě slunce nesvítilo. A v noci za světla měsíce píšu řádky... Píšu řádky, abych se vypsala z mého smutku, z mé samoty. 
Slzy dopadají na papír.
Opět namáčím brk do inkoustu. Píšu další slova: Smutek, samota a strach. Smutek z toho, že nikdy neuvidím slunce, samota... Každý, kdo mě uvidí, hned ode mě utíká... A strach z toho, že můžu milovat, ale nikdy nebudu milována. 
Slzy smáčí její obličej.
  Bojím se dalšího dne. Bojím se další noci. Nečeká mě nic jiného, než smutek a pláč. Pláč z té samoty, co se snažím snášet už po celá léta v tomto stísněném pokoji. A strachování se, co bude dál. Mám naději? Mám naději, že budu někdy patřit někomu jinému, než temnotě a ošklivosti? A mému osudu?
  
Oči zastřené slzami vzhlédnou ke hvězdě: "Jitřenko...".
 Jitřenko... Vkládám do tebe své naděje. Dej mi sílu. A dodávej naději. Pomoz mi vydržet tento zlý sen, tu noční můru, co mě doprovází po dlouhé léta a dej, abych poznala lásku.
  Světlo Jitřenky svítí do jejího obličeje... Je ošklivá.
  Proč jsem taková, jaká jsem? Tak ošklivá, že každý, kdo mě vidí, se zalekne. Proč mi chybí krása? A proč svět záleží jen na kráse?
  
Dívka opět vzhlédne k jitřence. Ty... Ty jsi ošklivá! Jsi krásná? Ne!
  Každý den mizí má naděje... Každým dnem umírá a já s ní. Jak dlouho bude trvat toto utrení? Jak dlouho se ještě budu skrývat ve stínu před slunečními paprsky, aby neucítily mou ošklivost? Kolikrát k tobě ještě půjdu hledat útěchu a odvahu? Nechci, nechci už dál. Nechci! Chci, aby všechno skončilo.
  Mezitím jde hoch lesem a prosí jitřenku: "Jitřenko, sviť na mou milovanou. Doprovoď mě k ní. Ať je krásná nebo ošklivá, doveď mě k ní, prosím. Řekni jí, že sama není."
   Vím, jsem ošklivá, ale člověk je jen zvíře, co očima hledá. Z oknaa se jen vyklonit a nic víc- nechci přece děsit. Do stínu se schovat před dnem- nechci přece světlo vyděsit. Samota mě mučí...
  
V tom Jitřenka svým světlem dodá děvčeti odvahu: "Neboj, nejsi sama". Dívka neustále píše řádky pod svým utrpením s občasným nadějným pohledem směřující k Jitřence.
  Kdyby tak někdo o mě zájem měl... 
  
Hoch pokračuje hustým lesem směrem za Jitřenkou: "Jitřenko, sviť na mou milovanou. Doprovoď mě k ní. Ať je krásná nebo ošklivá, doveď mě k ní, prosím. Řekni jí, že sama není."
  Jsem tak ošklivá, až lidi děsím. Chci někdy takového najít, aby mě miloval... Stane se to někdy?
  
Z nebe svítí na dívku Jitřenka opakující: "Neboj, nejsi sama.".
  Chtěla bych, aby jsi měla pravdu...
  
Píše na řádky jejího smutku, ztrácející naději.
  Chci, aby se na mých rtech objevil úsměv.
Chci tak zářit štěstím, jako ty, Jitřenko.
  Dívka si stoupne a vyhlídne z okna. Vidí hocha stále opakujícího jeho prosbu. Podívají se hluboce do očí. Hoch se pousěje a povídá: "Bože, ona je překrásná!".   
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lucka-kruspe-rammstein-pluharova lucka-kruspe-rammstein-pluharova | 16. srpna 2010 v 15:14 | Reagovat

Moc hezký :-) Tenhle příběh se mi moc líb

2 Martina Martina | Web | 17. srpna 2010 v 13:06 | Reagovat

Oh, díky. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama