Víru ztrácí, kdo se bojí, vlasatice toulavá - kdo s tebou svůj život spojí, ten ti věrný zůstává!
Navzdor všem, co se nám smáli, klíčí sláva stoletá...
VZHŮRU MODROBÍLÉ ŠÁLY, VZHŮRU BRNO KOMETA!!!
(Óda Kometa)
Pár důležitých věcí:
1. Podepíší-li se články na čtenářově zdraví, reklamace nepřijímám.
2. Budou-li vám zde chybět Kusowky a BlesQoWky či jak, tak nejste hodni zde býti a nejste tu vítán/a.
3. Nebudou-li se vám líbit mé články, nemůži sloužit. Některé články jsou dokonce politicky nekorektní, proto předem upozorňuji, že nejsem rasista ani nic podobného.
4. Ti, kteří zde hodí reklamu, nechť shoří v plamenech pekelných!
5. Připadám-li vám divná, podat reklamaci opět není možné.
6. Na chybu si výjimečně můžete postěžovat, ale opovažte se je hledat za každou cenu!
Děkuji za pozornost!

Metalové nebe 3/1

21. srpna 2010 v 15:09 | METAL 4EVER! ;) |  Metalové nebe
2<-- 3 -->4

  Uklidili jsme Mattiasův bordel a mohli jsme si blahopřát. Jediné, co tu zavazelo, ale ne zase tak moc, byly květináče s rostlinkama, které Mattias rád nazýval "chloubou" a "svým zlatým dolem", takže nám vyhrožoval, že jestli jimi jen pohneme, nacpe nám svou dětskou konvičku do krku. S klukama jsme se sice té výhružce zasmáli, ale řekli jsme si, že ho nebudeme provokovat.
  "Tak si dáme jedno pivko, co vy na to?" zeptal se Jürgen, největší ožrala z nás šesti.


  "Připít si na to můžem... ale ne moc," řekl jsem, protože jsme doopravdy nemohli marnit časem. A všichni to moc dobře věděli.
  "Ale to jedno nás nezabije!" dodal k tomu Konrad. 
  "To ne..." zasmál se Erich.
  Tak jsme si vzali nevinnou flašku piva a kecali o čem se dalo.
  Když jsme dopili, vzpomněl si Hans, že má láhev vodky, kterou musíme ochutnat.
  "Ty jsi úplně vygumovaný! Ta má alkoholu jak svině a my se nechceme ožrat," nesouhlasil jsem.
  "Co blázníš? Jen skleničku..." nabízel Hans. 
  Protože ostatní s tím souhlasili, přestal jsem odporovat. Já sám už dlouho vodku neměl. 
  Zachvíli přišel Hans s táckem, na kterém bylo šest skleniček. Každá měla jednu deci. Položil je na stůl a znovu odběhl. Bylo zábavné sledovat Hanse, jak běhá po domě a obsluhuje hosty. Pak přišel s krásnou 1,5 litrovou neotevřenou flaškou jedné z nejlepších vodek.
  "Jděte do prdele, vy kreténi!" řval na nás Mattias, když jsme se zase začali bavit o jeho "stylovém" zalévání.
  Hans otevřel flašku vodky a každému nalil do decilitrovky. Jürgen, náš největší ochlasta do sebe sklenici s vodkou tak hrkl, že mu zbyla jen trošička na dně.  
  "Né! Tento chlast si musíš vychunat, ty hňupe!" vyjel na Jürgena Hans, když viděl, jak to do sebe ten ožralec nalil.
  "No tak promiň... toho se stalo," začal se Jürgen bránit.
  "Se nehádejte už! Taky jde vidět, jak jste se zase nalili," snažil jsem se je udobřit.
  Když Hans viděl, že jsme všichni na suchu, otevřel flašku a zase sklenice naplnil.
  "Já nechcu už! Jsme sem dojeli proto, aby to tady bylo čistý, a né, že se ožerem," odmítal jsem, i když bych si dal klidně znova, ale určitě jsem nechtěl marnit časem. Ovšem, když jsem viděl, jak to do sebe ostatní lijou, řekl jsem si, že jako jediný nebýt opilý je cekem na nic.
  Tak jsme vypili jednu sklenici vodky, po které jsme byli v náladě a dorazili jsme to Konradovým Jägermeisterem.
  Chytl jsem se Mattiase za ramena a začal s ním mávat jako vyšinutý: "Matti, jsi můj kamarád? Jsi! I musíš být... I to vyznamenání od Císařpána máme stejný."
  "Co to meleš ty trotle?" odbyl mě Mattias a spadl ze židle. Všichni dostali strašný výřez.
  Potom jsem šel k Jürgenovi: "Ty idiote! Co teď asi budem dělat..." zaostřil jsem, "Jé! Promiňte Papeži, já myslel, že jste kámoš," nacož mi jednu vlepil.
  Konrad se chtěl ještě napít svého Jägermeistera, ale jen flašku shodil ze stolu a upřeně se na rozlitý alkohol díval.
  "Ach jo, jsem se chtěl ožrat..." řekl zničeně.
  "Však už jsi ožralý!" Odpověděl mu na to Hans, který byl z nás nejmíň nalitý.
  "Aha..." dodal nevrle Konrad.
  Pak už si nic nepamatuju, jen to, že Jürgen zakopl o jeden z Mattiasových zlatých dolů a zlomil asi tři z jeho zlatých žil. Mattias začal úplně šílet, ale nakonec se ulidnil. Ráno jsem se probudil na zemi garáže Grobeových a pokoje Mattiase s překvapivě malou kocovinou.  Kolem spali Jürgen, Hans a Konrad, jen Mattias a Erich byli vzhůru. Erich kouřil L&M, zatímco Mattias sklízel.
  "Hm, tak to jsme toho teda zvládli..." řekl jsem celkem zklamaně.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Black Black | 8. září 2012 v 19:26 | Reagovat

boží!!! :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama