Víru ztrácí, kdo se bojí, vlasatice toulavá - kdo s tebou svůj život spojí, ten ti věrný zůstává!
Navzdor všem, co se nám smáli, klíčí sláva stoletá...
VZHŮRU MODROBÍLÉ ŠÁLY, VZHŮRU BRNO KOMETA!!!
(Óda Kometa)
Pár důležitých věcí:
1. Podepíší-li se články na čtenářově zdraví, reklamace nepřijímám.
2. Budou-li vám zde chybět Kusowky a BlesQoWky či jak, tak nejste hodni zde býti a nejste tu vítán/a.
3. Nebudou-li se vám líbit mé články, nemůži sloužit. Některé články jsou dokonce politicky nekorektní, proto předem upozorňuji, že nejsem rasista ani nic podobného.
4. Ti, kteří zde hodí reklamu, nechť shoří v plamenech pekelných!
5. Připadám-li vám divná, podat reklamaci opět není možné.
6. Na chybu si výjimečně můžete postěžovat, ale opovažte se je hledat za každou cenu!
Děkuji za pozornost!

Strach? Pro někoho obava, pro mě zábava!

20. srpna 2010 v 10:14 | METAL 4EVER! ;) |  Téma týdne...
  Řeknu to asi takto: Každý máme někdy strach... Vy víte, o čem mluvím. Každý ho už poznal, i takový ten František Nebojsa od Wericha se musel někdy bát. Pro někoho je strach něco, s čím se nechtějí setkávat- varování: To máte smůlu, protože se prostě setkáte ještě několikrát, ty, co se prostě a jednoduše baví se bát a těch pár, co strach ignorují- nebojte, nebudete ho ignorovat dlouho.
  To, co jsem nahoře napsala jsou spíš, než typy lidí, druhy strachu. Každý se bojí jinak a každý... No každý ne, ale na strach jsou naše reakce různé. Jedna z hlavních myšlenek při strachu je ta, abysme někoho u sebe měli... Přítele, kamaráda, příbuzného... To je jedno. Takže nikdy se nedívat na 3:15 zemřeš, Kruh, Saw, Metro a podobně, když jste sami doma. Ale je to sranda. No, nebudem tady rozebírat horory, ono je to sice se strachem spojené, ale to bych se nedostalaa tam, kam chci. Takže zpátky... Ne, dopředu. Prostě pokračujem.
  Nebudu vypisovat fobie, druhy strachu a podobně, jak jsem už říkala, nebudu psát žádné odborné články, nechci nic kopírovat z Wikipedie nebo tak nějak, ale prostě to sem píšu podle sebe:

Co znamená ten nadpis:
  Se strachem jdu... Jak to říct? Ruku v ruce třeba. Doufám, že to pochopíte. Určitě se ptáte, co jsem za debila. Řeknu to takhle: píšu povídky na toto téma, takže strachu děkuju, protože ten se tam vždycky naskytne. Navíc, ten, kdo poslouchá metal, hlavně Rammms+ein, se se strachem v textech písních setkává často... My metalisti jsme zvyklí. =D

Metalové texty a strach:
  Nelžu! Vemte si například Mein Teil od Ramms+ein, píseň o kanibalech v Němeku z této doby... z toho textu dokáže přeběhnout mráz po zádech. Od Ramms+ein i Mein Hertz Brennt, Morgenstern a podobně, z toho je hodně písní o smutku. Nepřihání to ale k depresi, spíš to uklidňuje.

Dá se strachu vůbec vyhnout:
  Ne, nedá. Nezlobte se, ale prostě ne. Svět je plný strachu.

A naposled omluva za mé nepovzbudivé chování:
  Je to pravda, chovám se upřímě. Musíte se se strachem poprat... Hodně štěstí. ;)     
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama