Víru ztrácí, kdo se bojí, vlasatice toulavá - kdo s tebou svůj život spojí, ten ti věrný zůstává!
Navzdor všem, co se nám smáli, klíčí sláva stoletá...
VZHŮRU MODROBÍLÉ ŠÁLY, VZHŮRU BRNO KOMETA!!!
(Óda Kometa)
Pár důležitých věcí:
1. Podepíší-li se články na čtenářově zdraví, reklamace nepřijímám.
2. Budou-li vám zde chybět Kusowky a BlesQoWky či jak, tak nejste hodni zde býti a nejste tu vítán/a.
3. Nebudou-li se vám líbit mé články, nemůži sloužit. Některé články jsou dokonce politicky nekorektní, proto předem upozorňuji, že nejsem rasista ani nic podobného.
4. Ti, kteří zde hodí reklamu, nechť shoří v plamenech pekelných!
5. Připadám-li vám divná, podat reklamaci opět není možné.
6. Na chybu si výjimečně můžete postěžovat, ale opovažte se je hledat za každou cenu!
Děkuji za pozornost!

Voda, základ života...

27. srpna 2010 v 0:48 | >Dein-Schmerz< |  Povídky
  Guy a Sarah. Pár. Dokonalý pár, žádné hádky, jen láska a radost. Taková láska je celkem fantasy, ale oni byli důkazem toho, že existuje. Co víc si přát? Ale vždycky, když je štěstí, jsou i problémy. A Guy měl obrovské štěstí, ale sakra velké problémy... Rozhodnutí je na něj: Buď zůstane se svou láskou, ale bude se prát s policií a životem dál nebo Sarah navždy opustí, ale bude mít navěky pokoj... Podíval se z výšky a bezpečí mostu na hladinu řeky. Jak se má rozhodnout?


Konečně víkend. Zrovna jsem se bavila s Jane o našich klucích. Když mi vyprávěla o tom, jak se včera pohádali a ona se pořád dožaduje odpovědi, když o svém příteli povídala, jaký je to idiot, uvědomila jsem si, jak jsem ráda, že Guye mám. Je krásný, vždy upravený, v krásném, luxusním obleku, má rozcuchané špinavě blonďaté vlasy, chodí vzpřímeně, je odvážný, slušný... Dokonalý. Je mi jedno, že mě naši kvůli němu nenávidí. Kvůli tomu, že je o deset let starší a je to gauner, zločinec a jednou už i jednoho chlápka zabil. Ale mně to nevadilo. I když pořád utíkal před policií. Jak jsem se těšila na to, že se dnes zase setkáme.
  "Ještěže je Guy tak dokonalý..." nahlas jsem o něm snila.
  "No, to ti moc ani nevím... Gauner a vrah. Toho bych v žádném případě nechtěla," řekla Jane.
  "Tak nechtěj," pousmála jsem se a v kapse mi mezitím zapípal mobil: "Jé! SMSka! A od Guye" radovala jsem se.
  Čekám tě v pět u stodoly. A přijď přesně v pět, klidně i před pátou... Už se tě nemůžu dočkat. :) A kdoví, kdy zase bude policie slídit. 
Tvůj Guy
<3
  Protože bylo už půl páté a ke stodole to bylo celkem daleko, rozloučila jsme se s Jane a klusem jsem se vydala k domluvenému místu. S velkou taškou přes rameno jsem utíkala uličkami. Měla jsem sice už dávno po škole, ale stejně jsem se domů nevracela. Rodiče o mě neměli zájem. Studovala jsem práva. Ano, práva. Chodím se zločincem, ale studuju na právničku. Jaká ironie. Pak jsem ale šla pozvolným tempem. V dáli byla vidět stodola. Opuštěná a stará, ale my se tam scházeli. Dorazila jse do cíle.
  Guy byl opřený opřený o vchod se zapáleno cigaretou. Když mě uviděl, hodil ještě nedokouřenou cigaretu na udusanou hlínu a zadusal ji. Pak se ohlédl, jestli po cestě nejede nějaký policajt, a když zjistil, že ne, s radostí vyšel, objal mě a dal mi pusu. Pak mě chytl za ruku a odvedl mě do stodoly, kde jsme se scházeli už dlouho. Sedli jsme si do sena.
  "Jak jde škola?" zeptal se mě s krásným úsměvem.
  Určitě jsem se strašně červenala, protože jeho úsměv byl neodolatelný: "Jde to..."
  "A co rodiče?" dělal si  mě vážně starosti.
  "To neřeš. Nevadí mi, že mnou pohrdají," řekla jsem, i když mi to vadilo.
  Guy se podíval do země, nechtěl se na to ptát, ale prostě se bál, že by se mi něco mohlo stát nebo bych si něco mohla udělat. Jeho modré oči se znovu podívaly ne mě.
  "Chybělas mi," chytil mě kolem pasu.
  Položila jsem hlavu na jeho rameno. V těch chvílích, když jse byla s ním, bylo mi jedno, kolik na světě dnes zemře lidí. Bylo mi jedno, že jsou rodiče proti mě, jedno, že je Guy zločinec, jedno, že je po něm pátrání. Vnímala jsem jen jeho. Nc jiného pro mě neexistovalo.
  "Ty mně taky Guyi..." podívala jsem se hluboce do jeho očí. I když jsem si s ním vychutnávala každou chvilku, nemohli jsme mrhat časem...
  Ráno jsem se probudila okolo desáté. A Guy už vedle mě neležel. Ale tak to bylo vždycky. Vždycky utíkal před policií. A já se každé ráno budila sama. Ale potěšila mě SMS, kterou jsem od něj vždy dostala... Dnes jsem se ale zděsila... 
Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 The VelííQ The VelííQ | Web | 18. října 2010 v 17:56 | Reagovat

Ty že neumíš psát z pohledu holky? :O Opět dokonalá povídka ♥♥

2 >Dein-Schmerz< >Dein-Schmerz< | Web | 18. října 2010 v 18:06 | Reagovat

[1]: No to je výjimka :D
Děkuji mnohokrát. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama