Víru ztrácí, kdo se bojí, vlasatice toulavá - kdo s tebou svůj život spojí, ten ti věrný zůstává!
Navzdor všem, co se nám smáli, klíčí sláva stoletá...
VZHŮRU MODROBÍLÉ ŠÁLY, VZHŮRU BRNO KOMETA!!!
(Óda Kometa)
Pár důležitých věcí:
1. Podepíší-li se články na čtenářově zdraví, reklamace nepřijímám.
2. Budou-li vám zde chybět Kusowky a BlesQoWky či jak, tak nejste hodni zde býti a nejste tu vítán/a.
3. Nebudou-li se vám líbit mé články, nemůži sloužit. Některé články jsou dokonce politicky nekorektní, proto předem upozorňuji, že nejsem rasista ani nic podobného.
4. Ti, kteří zde hodí reklamu, nechť shoří v plamenech pekelných!
5. Připadám-li vám divná, podat reklamaci opět není možné.
6. Na chybu si výjimečně můžete postěžovat, ale opovažte se je hledat za každou cenu!
Děkuji za pozornost!

Voda, základ života... (pokračování)

27. srpna 2010 v 10:07 | >Dein-Schmerz< |  Povídky
  Vzal do ruky mobil a začal psát SMS své dívce, ale ne jen pouhé "Ahoj, už musím jít", co jí psával vždy, když od ní utíkal před tím, než by ho odhalila a zadržela policie, ale jen "Sbohem, miluju tě navždy. Naši lásku ani smrt nezničí.". Byla zděšená, co chce její pítel udělat? Protože on je její život. A co bude pak dělat ona?

   Hleděla jsem na text zprávy asi hodinu. Pak mi došlo, jak to myslel. On... On... On se zabil, sebevraždil se! Začalo mi téct strašně moc slz. Položila jsem mobil na zem a začala do něj dupat. Byl na kousíčky. Začala jsem kopat do zdí, potom jsem si vyčerpaná lehla do sena a v záchvatu zoufalství brečela. Nakonec jsem vyběhla ze stodoly, zapálila tři ze sirek, které tam Guy nechal a hodila na seno do stodoly. Všechno chytlo a já jsem utíkala.
  Utíkala domů v záplavě slz, ani jsem neviděla na cestu, prostě utíkala. Rychle jsem otočila klíčem a vystoupala do třetího patra panelového domu. Dlouho mi trvalo najít správný klíč, neviděla jsem a nepřemýšlela. Pak jsem vešla do našeho bytu, práskla dveřma a utekla do pokoje, kde jsem probrečela skoro celý den.
  Když jsme zasedli k večeři, pořád jsem vzlykala. Otec s matkou po sobě házeli tázavé pohledy.
  "Co se stalo?" zeptala se mě matka. Když se raduju, tak se nazajímá, ale teď najednou ano. Až se mi bude moct vysmát.
  Taky jsem neodpověděla, jen jsem prostě vidličkou prohabávala bramborovou kaši a napila se trochy vody.
  Sedla jsem si na pohovku a vzpomínala. Zase mi začaly téct slzy. Když jsem si na něj vzpomněla, mučilo mne to. Ale nechtěla jsem zapomenout. Otec si přisedl vedle mě a pustil televizi, protože měly jet zprávy. Ty mě nezajímaly, ale zpozornila jsem, když se mluvilo o tom, že bylo objeveno utonulé tělo osmadvacetiletého muže. Zděsila jsem se. Byl to Guy. Dopad a tlak vody mu zdeformovaly páteř a nemohl se hýbat. Hned jsem zase odběhla zničeně do pokoje.

  Za týden mi přišlo parte. Bylo chudé a nebylo vůbec zajímavé. Jeho rodiče ho přece jen chtěli důstojně pohřbít. A k tomu dopis. Dopis, který jim Guy hodil do schránky před tím, než se zabil.
  Sarah, už to nejde dál. Každý policajt chce mou hlavu. Každý mě chce zabít. Vím, že je to ode mě sobecké, že tě opouštím, ale je to tak lepší. Určitě si najdeš jiného, věř mi. A budeš s ním šťastnější, než se zločincem, který pořád utíká a nemůže s tebou ani zůstat. Třeba se někdy zase setkáme, ale nedělej hlouposti. Nepokoušej se udělat to, co jsem připravený udělat já. A odpusť mi , prosím.
Sbohem, budeš mi chybět. Prosím, zapomeň na mě, vymaž mě z tvého života a začni nový. Miluji tě navždy. Tvůj Guy.
  Dotkla jsem se inkoustu na papíře. Sama pro sebe jsem si říkala, že to nezvládnu. Ten dopis jsem si ještě několikrát přečetla, pak jsem vstala a šla se osprchovat. Ale to nebylo to, co jsem chtěla nejvíc. Prohledala jsem věci a našla jsem to. Vyšla jsem z koupelny zpět do pokoje.
  "Žiletka..." prohlížela jsem si ostrý kus hliníku. Slyšela jsem, že řezaní pomáhá. Vzala jsem žiletku do dlaně a řízla se dál od zápěstí, tam kde nebyly žíly tak moc vidět. Začalo mi téct docela velké množství krve, ale já se cítila skvěle. Tak jsem se začala řezat každý druhý den.
  Na Guyův pohřeb jsem dorazila. Když přinesli jeho rakev, vyděsila mě modrá pleť. Ale nakonec jsem ho chytla za dlaň a dala mu psu. Sice už byl celkem v rozkladu, ale já s ním teď mohla být naposled. Pohladila jsem ho po vlasech. Pak jsem se rozbrečela a utekla ze síni, protože jsem byla napokraji zhroucení.
  Dny ubíhaly. Každý den byl snesitelnější jen díky žiletce a kokainu, s kterým jsem začala nedávno. Po měsíci jsem vzala svíčku a kytici a vyrazila na hřbitov. Troska, která se řeže a je závislá na kokainu. Tak by si mě Guy nepřál. Šla jsem po cestičce mezi hroby. Po cestě se kutálelo listí. Některé listy křupaly, jiné šustily, když jsem je zašlápla kozačkou. Přišla jsem k jeho hrobu. Nebyl zrovna luxusní, rodiče určitě museli zaplatit jeho a jejich penězi odškodnění. Zapálila jsem svíčku a na hrob mu položila kytku. Začaly mi téct slzy, tak jsem se rychle otočila a odešla.
  Při cestě domů jsem vzpomínala. Nešlo na něj zapomenout. Jeho krásné oči, vlasy a oblek. Jak jsme si my dva skvěle rozumněli. Jak bych byla ráda, kdyby ten hrob nebyl a Guy by byl tady, vedle mě. Ty zážitky s ním, jeho úsměv...
  Otočila jsem se a rozběhla. Nerozhlížela jsem se, auta na mě troubila, lidi uhýbali, nadávali a já si prorážela cestu.
  Doběhla jsem k tomu mostu, z kama skočil Guy. Vzala jsem mobil a napsala SMS matce, v níž jsem řekla jen jedno: "Sbohem.".
  Teď přelézám zábradlí. Mám skočit nebo ne? Mám se topit jako Guy nebo zůstat naživu a dál se jen řezat a šňupat kokain? Podívám se dolů na hladinu, z které se usmívá Guy. Jeho tvář... Je tam, čeká na mě. Čeká na mě a já to vím! Nad čím přemýšlet? Odrážím se od zábradlí a padám...   
Písnička ze hry Mafia se skvěle hodí k textu. (Mafia Soundtrack- Fame)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 A Donut :) A Donut :) | 30. srpna 2010 v 14:36 | Reagovat

Oh, I like your blog! :-D

2 VelííQ VelííQ | Web | 3. dubna 2011 v 21:54 | Reagovat

Tuhle povídku si čtu po druhé, ale i tak mě baví... :) Je úžasná. :)

3 >Dein-Schmerz< >Dein-Schmerz< | Web | 5. dubna 2011 v 20:16 | Reagovat

[1]: Fenk jú.

[2]: Děkuji mnohokrát a jsem ráda, že se líbí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama