Víru ztrácí, kdo se bojí, vlasatice toulavá - kdo s tebou svůj život spojí, ten ti věrný zůstává!
Navzdor všem, co se nám smáli, klíčí sláva stoletá...
VZHŮRU MODROBÍLÉ ŠÁLY, VZHŮRU BRNO KOMETA!!!
(Óda Kometa)
Pár důležitých věcí:
1. Podepíší-li se články na čtenářově zdraví, reklamace nepřijímám.
2. Budou-li vám zde chybět Kusowky a BlesQoWky či jak, tak nejste hodni zde býti a nejste tu vítán/a.
3. Nebudou-li se vám líbit mé články, nemůži sloužit. Některé články jsou dokonce politicky nekorektní, proto předem upozorňuji, že nejsem rasista ani nic podobného.
4. Ti, kteří zde hodí reklamu, nechť shoří v plamenech pekelných!
5. Připadám-li vám divná, podat reklamaci opět není možné.
6. Na chybu si výjimečně můžete postěžovat, ale opovažte se je hledat za každou cenu!
Děkuji za pozornost!

Metalové nebe 10/1

2. října 2010 v 18:05 | >Dein-Schmerz< |  Metalové nebe
  "Už držím hubu," obrátil jsem oči v sloup. "A co budeme dnes dělat? Neuděláme si skvělou procházku po městě? Je tu dobře, i když je ve městě asi hodně velký ruch, ale..."
  Ale Ben mě opět odbil: "My bychom se moc rádi prošli s Caroline sami." 
  "Doufám, že co nejdřív tě přejede tramvaj, debile," řekl jsem potichu, aby mě má sestra neslyšela. 
  "Dávej si sakra bacha na to, co říkáš, frajere..." ozval se.
  "Haha, polib si," dodal jsem a usedl ke stolu.
  Zraky ostatních- matky, otce a sestry- byly upřené na nás dva. Sestra byla úplně zničená, protože jí došlo, že my dva spolu prostě nebudeme vycházet. A ticho.
  "Tak si dáme polévku?" řekla konečně po dlouhé chvíli ticha nejistě matka.

  "Ale paní Stolzmannová, seďte," posadil ji Ben zpět. "Fritz nás velmi rád obslouží," debilně se na mě usmál. 
  "Fritzi, vážně?: Ale to je od tebe milé..." usmívala se matka.
  "Co? Ne! Ať nás obslouží ten debil, ne já-"
  "Ale ano, rád Fritz pomůže mamince, mile rád," tlačil mě Ben směrem do kuchyně.
  Naštvaně jsem vzal talíře, začal do nich nalévat polévku a servíroval. Měl jsem nepředstavitelnou chuť nasypat tomu debilovi do polévky jed na krysy. Nakonec jsem talíře s polévkou roznesl. Těsně před tím, než jsem položil Benovi polévku na stůl, plivl jsem do ní.
  "FUJ! Co... Co... Co...?" byl Ben znechucený.
  "Pozornost podniku," usmál jsem se a dal jsem mu polévku, do které jsem plivl. 
  Všichni u stolu na mě s otevřenou pusou hleděli, se zděšeným a znechuceným výrazem ve tváři. Hlavně mou sestru to úplně vyvedlo z míry. Pak se do toho přidal otec: "Fritzi, vypadni! Vypadni!"
  "Bylo mi ctí," přecedil jsem přes zuby a odešel do pokoje. 

  Vzal jsem si učebnici ekonomiky a četl její obsah. Ani jsem se na to vůbec nesoustředil, protože jsem hlavu plnou starostí, takže jsem se zanedlouho od učebnice odvrátil a jen jsem zase zíral z okna na Mnichov. Zajímavé bylo, že jsem ani neměl chuť si zapnout počítač. Jen jsem poslouchal MP3, ale nakonec jsem počítači stejně neodolal. 
 Po nějakém čase čtení, zírání z okna,  poslouchání MP3 a hledění do obrazovky počítače, přišla za mnou sestra.
  "Fritzi... Proč to Benovi děláš?" zeptala se mě se slzami v očích.
  "Copak jsi neslyšela? Myslí si, že jsem nějaký sluha, pokládá mě za naprosto bezvýznamného a nechce, abych se k tobě přiblížil... Vím, že je pouto mezi manžely velmi silné, ale my jsme sourozenci, Caroline. A nemůže nás od sebe oddělit. Láska je silná; silnější, než sourozenecká láska. Ničit lásku mezi manžely je sice zlo, ale ničit lásku mezi sourozenci je prostě proti lidskosti. Láska se může přerušit lehce, ale láska mezi sourozenci? Vyrůstali jsme spolu, bydleli v jednom domě, hráli si spolu, radili si, hádali se a někdy i bili, ale pomáhali si... Přes 18 let! A bude to pokračovat dál... Až do smrti jednoho z nás. Nikdo nás jako sourozence nemůže rozdělit. I kdyby jsi na mě byla někdy naštvaná, kdykoliv se na mě můžeš obrátit a s čímkoliv. Budu pořád s tebou, Caroline, jako tvůj bratr... A nic se tomu nemůže postavit do cesty."
  Caroline se na mě krátce podívala a pak se rozbrečela.
  "Myslela jsem si, že spolu budete vycházet. Pevně jsem v to doufala. Ale vy se musíte pořád hádat. A já si mezi vámi nechci vybírat! Když budeš pořád na Bena tak zlý, musím napomenout tebe. Asi to nechápeš, jsi dospělý jen chvíli a holku na delší dobu, než tři čtvrtě roku..."
  "Ehm... To mi připomínat nemusíš," řekl jsem a zase se podíval do knihy, abych si připomněl pár věcí ohledně ekonomiky. Propadnout jsem totiž určitě nechtěl a bylo toho na mě hodně. "A jsou na mě rodiče pořád naštvaní?"
  "Trochu... Nediv se! To plivnutí do polévky bylo vážně nechutné. Doufám, že už nic takového už neuděláš."
  "To záleží na něm... Na Benovi."
  "Záleží to na tobě, Fritzi. A pojď na večeři."
  "Záleží to na něm..." zamumlal jsem a šel do jídelny.
  Ben se na mě díval pohrdavě. Ten pohled jsem mu oplatil soucitným kýváním hlavy.
  "Máš problém, Fritzi?" vyjel na mě Ben.
  "Já ne, ale ty očividně ano," odpověděl jsem.
  "Tak hele, Fritzi, už mě vážně sereš. Naučil tě někdo, že si nemáš dovolovat na starší?"
  "A tebe někdo naučil to, že dovolovat si na mladší je ubohost? I když, pravda, určitě jsem rozumnější, než ty-"
  "Ale, ale. Nacista si dovoluje."
  "Kdo je tady podle tebe nacista?!"
  "Ty, Fritzi... Copak nevíš, že tvůj pradědeček vraždil Židy?"
  Proudila ve mně zlost: "To pořád neznamená, že jsem nacista. Dnešní Němci za to nemohou a já to, co se stalo v letech 1939-1945 odmítám! Jsi stejně jen blbý Američan s vlastí bez historie a vděčný nám, Evropanům..."
  Zase jako při obědě nás všichni členové rodiny sledovali. Caroline byla zase nejvíc zničená.
  "Jdi do prdele, fracku!" sykl Ben.
  "Zrovna se i tam nechce... Padám k Mattiasovi, čau!" vzal jsem s sebou peněženku a klíče a vypadl z bytu, později z celého paneláku. Bylo přesně 17:49 a já zavolal Mattiasovi:
  "Ano?" ozval se Mattias.
  "Zdar Matte. Já jen chci říct, že nebudu chybět," zase jsem ukončil hovor a nasedl na Harleye. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka Metalové nebe?

Ano, líbí.
Celkem ano.
Ani ne.
Ne, nelíbí.

Komentáře

1 VeliiQ VeliiQ | Web | 2. října 2010 v 20:49 | Reagovat

Super!  :) Těším se na další díl.. :) Opět.. :D :)

2 °Đas Blut° °Đas Blut° | 3. října 2010 v 11:31 | Reagovat

Tento díl vážně neměl chybu :-) a moc se těším na další díl :-)

3 >Dein-Schmerz< >Dein-Schmerz< | Web | 3. října 2010 v 11:42 | Reagovat

[1]: Děkuju.! :) Potěší... Opět... :D:D

[2]: Taky mod děkuju. :D

4 Black Black | 8. září 2012 v 20:03 | Reagovat

Tak tahle kapča je fakt skvělá, nechápu, proč si Caroline brala tokovýho debila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama