Víru ztrácí, kdo se bojí, vlasatice toulavá - kdo s tebou svůj život spojí, ten ti věrný zůstává!
Navzdor všem, co se nám smáli, klíčí sláva stoletá...
VZHŮRU MODROBÍLÉ ŠÁLY, VZHŮRU BRNO KOMETA!!!
(Óda Kometa)
Pár důležitých věcí:
1. Podepíší-li se články na čtenářově zdraví, reklamace nepřijímám.
2. Budou-li vám zde chybět Kusowky a BlesQoWky či jak, tak nejste hodni zde býti a nejste tu vítán/a.
3. Nebudou-li se vám líbit mé články, nemůži sloužit. Některé články jsou dokonce politicky nekorektní, proto předem upozorňuji, že nejsem rasista ani nic podobného.
4. Ti, kteří zde hodí reklamu, nechť shoří v plamenech pekelných!
5. Připadám-li vám divná, podat reklamaci opět není možné.
6. Na chybu si výjimečně můžete postěžovat, ale opovažte se je hledat za každou cenu!
Děkuji za pozornost!

Metalové nebe 4/2

1. ledna 2011 v 11:12 | >Dein-Schmerz< |  Metalové nebe
  Já a Konrad jsme se na sebe podívali a nedokázali jsme se ubránit úšklebku. Erich si toho očividně všiml a vyčítavě na nás pohlédl: "Hele, běžte si řešit ty svoje a neotravujte naprosto úžasného, přátelského a ohleduplného člověka!"
  Konradovi se na tváři objevil široký úsměv a šeptem dodal: "A taky ješitného, pošetilého, prchlivého, narcistického a egoistického vola, který..."
  "Hele, hele, hele... Víte co? Já jdu pryč. Stejně za chvíli budu muset promlouvat k lidu z rádia," skočil Erich Konradovi do řeči jakoby nic, ale bylo mi jasné, proč to udělal. Kdo by si také chtěl vyslechnout urážky od jiných, zvlášť když se jedná právě o Ericha. Ten to v lásce zrovna neměl.
  "Počkýýý! Však je to až za tři ho..." ozval se z dáli Mattias.
  "Nebude vadit, když tam dojdu dřív!" vyštěkl nevrle Erich, popadl batoh a vyběhl ven. K mé smůle to byl batoh můj.

  Okamžitě jsem vyběhl , ale bohužel už jsem ho nestihl; Erich chodil na sportovní školu a byl vždy nejlepší běžec, zato já běhat moc neuměl. Vrátil jsem se a byl jsem si jist, že dřív nebo později na to Erich přijde a vrátí ho. Přijde na to zřejmě brzo, protože do batohu hrabe často a batohy jsme měli úplně jiné. Jít si pro ten batoh k Bulghaltrovým by bylo naprosto zbytečné - Erich byl nepochybně se svými kamarády Skinheady.
  Otevřel jsem vrata a funěl: "No, vůbec mi nevadí, že se jednou za čas naštve... Ale aspoň by se mohl, ksakru, podívat, čí si bere batoh!"
  Hans a Jürgen se dusili smíchy, Konrad se usmíval a přitom pořád hleděl na svůj obraz. Mattias se smál ze všech nejvíc, ale to bylo tím, že si právě zapálil jointa.
  Naštěstí se po půlhodině objevil Erich a donesl mi můj batoh se slovy ,není to vůbec moje chyba, že sis na svůj batoh nedával pozor a nejsem prchlivý, Konráde, ty blbečku´ a byl pryč rychleji, než jsem se já i ostatní stačili vzpamatovat.
  Ten večer uběhl dost rychle. Za chvíli jsme si poslechli Ericha v rádiu. Potom začali všichni postupně odcházet, jen já se ještě na chvíli s Hansem dole zdržel. Bylo už pěkných jedenáct hodin, když vrazil někdo do zamčených vrat a asi si myslel, že jsou vrata odemčená, čeho teď očividně všiml. Začal vší silou bušit a snažil se onu překážku vrazit. To se mu ale moc nevedlo...
  "Erichu!!! Ty idiote!" zařval za námi Mattias a rychle otevřel dveře. V nich se doopravdy objevil Erich.
  "Snažím se otevřít, no! Vždyť jsem ti říkal, že máš nechat otevřené, že se ještě stavím na kus řeči," a přejel si rukou po čele, jako by si chtěl odhrnout vlasy, lezejíc' mu do očí, ačkoli žádné neměl.
  "Cože?!" nevěřil Mattias, obrátil se k nám a potichu dodal: "On něco říkal?"
  Já i Hans jsme nevýrazně pokrčil rameny.  
  "Tak tedy, hoši, dnes to bude zajímavé -"
  "Se mnou nepočítej, Matte. Já už vypadnu," nevinně jsem se usmál, popadl batoh (první jsem se ujistil, zda je správný) a vytáhl ven Harleye.
  "No, se mnou taky nepočítej! Já jsem ještě kvůli vám nenapsal ani větu do novin... Ernst mě zabije!"
  "Ernst?" nechápal Erich.
  "Marco Ernst," vysvětloval ještě chvíli Hans. "Šéfredaktor."
  "Já mysle, že je šéfredaktor Robert Rein -"
  "Michael Robert Rein? Ha, ha, ha... Ten byl ještě v pohodě," řekl nešťastně Hans a už ho nebylo.
  "Tak já jedu... No, dík moc," ještě jsem se pousmál a jel jsem.
  Ke zkoušení jsme se zase nedostali. 

  Když jsem přijel k našemu bytu, uvědomil jsem si, že bych o moc radši ¨zůstal u Grobeových, ale čeho je moc, toho je příliš a všeho moc škodí, tak jsem posbíral všechnu svou odvahu a otevřel dveře.
  Ulevilo se mi, když nikdo nikde nebyl a v bytě bylo úplné ticho a tma. Šel jsem si tedy lehnou, jelikož jsem byl už znaven. Trochu se mi zvednul žaludek, když jsem viděl mou sestru a jejího manžela spát v jedné posteli a v duchu proklínal tu smůlu, že máme malý byt a rozdělený pokoj. Nakonec jsem se převlekl a šel spát.    
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka Metalové nebe?

Ano, líbí.
Celkem ano.
Ani ne.
Ne, nelíbí.

Komentáře

1 Vandrák Vandrák | 1. ledna 2011 v 12:04 | Reagovat

Metal....fůj !!!! :-!

2 °Đas Blut° °Đas Blut° | Web | 1. ledna 2011 v 15:11 | Reagovat

Jé, už jsem se na další díl těšila :)) Jako vždycky se mi to líbí :))

P.S. Mám stejnou přezdívku jako na starým blogu ;-) A šťastný nový rok :))

3 >Dein-Schmerz< >Dein-Schmerz< | Web | 1. ledna 2011 v 15:22 | Reagovat

[1]: Tvůj názor necháme tobě... Komu není rady, tomu není pomoci, že? :-)

[2]: Děkuji za poklonu :D
Všimla jsem si :D To je dobře, aspoň se mi to nebude plést :-D Díky, tobě též :D

4 °Đas Blut° °Đas Blut° | Web | 1. ledna 2011 v 15:23 | Reagovat

[3]: Díky a není zač :)

5 Black Black | 8. září 2012 v 20:23 | Reagovat

uff, Metalový Nebe a Arch Enemy je fakt smrtící kombinace, skvěle napsané :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama