Víru ztrácí, kdo se bojí, vlasatice toulavá - kdo s tebou svůj život spojí, ten ti věrný zůstává!
Navzdor všem, co se nám smáli, klíčí sláva stoletá...
VZHŮRU MODROBÍLÉ ŠÁLY, VZHŮRU BRNO KOMETA!!!
(Óda Kometa)
Pár důležitých věcí:
1. Podepíší-li se články na čtenářově zdraví, reklamace nepřijímám.
2. Budou-li vám zde chybět Kusowky a BlesQoWky či jak, tak nejste hodni zde býti a nejste tu vítán/a.
3. Nebudou-li se vám líbit mé články, nemůži sloužit. Některé články jsou dokonce politicky nekorektní, proto předem upozorňuji, že nejsem rasista ani nic podobného.
4. Ti, kteří zde hodí reklamu, nechť shoří v plamenech pekelných!
5. Připadám-li vám divná, podat reklamaci opět není možné.
6. Na chybu si výjimečně můžete postěžovat, ale opovažte se je hledat za každou cenu!
Děkuji za pozornost!

Věrný až do smrti

14. února 2011 v 18:40 | >Dein-Schmerz<
Oheň. Říká se, že je to dobrý sluha, ale zlý pán. Já to nerozlišuju. Nač vlastně? Vždyť odpouštíme růži, že má trny. A to jen protože je krásná. A cožpak plamen není krásný? Hraje takovými teplými odstíny, hřeje na srdci. Je to ten nejlepší živel. Lepší než jednotvárná voda, ničivý vítr nebo pustá a tvrdá země. Oheň vždy pomůže. Je bezchybný...
  "Lojzo, prosím tě, dávej si pozor, ať tě ten plamen nepopálí. Copak ti nestačí ta popálenina na ruce, co sis udělal předvčerejškem?" hubovala manželka, zalévající květiny. "No prosím; už se to po tobě úplně natahuje! Dej to sem!" vytrhla mi zapalovač z ruky.
  "Ale no tak, Maryno, není to snad krása? Jak to krásně plápolá?"

  "Ne, ne, ne, není. Oheň je dobrý sluha ale špatný pán," při zmínění, že je 'špatný pán' jsem obrátil oči v sloup, ale manželka to ignorovala a pokračovala dál. "Kdyby od toho chytly závěsy, Aloisi, tak tady shoříme všichni. I děti!"
  Opět jsem začal přemýšlet. Smrt v ohni se mi zamlouvala. Shořet jako kousek papírku, chytit jako sirka... božské! Koneckonců už mi táhlo na čtyřicet, a to, že bych se nedočkal vnoučat, to by nebyla zase taková pohroma.
   "Lojzičku, vezmeš malou ze školky?" už podruhé mě má žena vytrhla z velmi důležitého bádání.
  "Hm..."
   "A nehraj si s těmi sirkami furt! Jsi jak malý. Ještě si jednou něco uděláš a co já tady pak sama? Hele, dej mi ty sirky, co kdyby ti chytla košile?"
  Neochotně jsem Maryně sirky podal, zabrblal jsem něco ve smyslu 'nechť tě olizuje plamen pekelný' a šel si obléct bundu... Chtěl bych být hasič. Ale nenařizoval bych, aby se požár hasil, nýbrž aby zvesela hořel dál.

  "Tatí?" ptala se mě v autě dcera Kristýna.
  "No?"
  "Paní učitelka nám dneska říkala, že si my, malé děti, nemáme hrát s ohněm. Je to pravda?"
  "No... tož i trochu je -"
  "A Jarda se zeptal, jestli si budeme moct hrát s ohněm, až budeme větší. Paní učitelka odpověděla, že až vyrosteme, tak si budeme moci zapálit táborák a tak, ale že stejně máme být opatrní a využívat ho co nejméně... Je to pravda?"
  "Nó," přemýšlel jsem co říct, abych nebyl otec, který chce dovést své děti do záhuby. "Tož Kristýnko, to je těžká otázka. Dívej, on je oheň něco překrásného, užitečného a levného. A když je něco překrásné, užitečné a ještě k tomu levné, tak toho ze zákona chudého člověka musíme využít."
   "Ale je nebezpečný," bránila se Kristýna.
  "A čím prosím tebe?" bránil jsem se já.
  "Pálí."
  Potlačil jsem výsměch a řekl: "Víš, dnes jsou o mnoho nebezpečnější věci."
  "A co třeba? A co třeba?"
  "Zvědavé a nechápající děti!" odsekl jsem nevrle. Bůhví, zdali dcera pochopila, že tím myslím ji, nebo se vylekala tónu mého hlasu. Důležité bylo, že celou cestu už nepromluvila a já zase mohl přemýšlet nad ohněm. Oheň; to byla moje tajná milenka.

Poté, co jsem přijel domů a Maryna nalévala polévku do talířů, jsem učinil rozhodnutí: Dnes se bude pálit listí.
  Syn a dcera, Samuel a Kristýna, byli nadšení. Skoro každé dítě mělo rádu ohýnek na zahradě. Já také. A čím větší, tím lepší. Manželka byla ale smutná a protestovala: "Zase? Vždyť je tam hromádka, že byste ji nabrali do pěti hrstí."
  Začal jsem úzkostlivě hledat starý vysoký a suchý strom, přinejmenším větve, abych měl záminku. "No víš, ono je to lepší spálit hned," nasadil jsem úsměv, který ale prozrazoval, že jsem maniak, a proto tam musím jít.
  "Dívej, Lojzo, Schulzovi, ti noví sousedi, si už stěžují, že se tady pálí víc než u bezdomovců v zimě a že je z toho smradu jak v Cařihradu, tím mysleli pneumatiky. Co ty vlastně pálíš?"
  "No, pravda, sem tam pneumatiku přihodím -"
  "Dneska se pálit nebude!" zařvala manželka a zdáli bylo slyšet zklamání našich dvou potomků.
  "Fajn."

  Bylo už půl hodiny po desáté, když jsem vyhrabával sirky. Měl jsem roztřepané ruce absťákem a ústa mě už bolela od stále opakovaného 'ohníčku, ohníčku'.
   Konečně jsem je našel. Zamkl jsem dveře od ložnice (Maryna byla v obýváku), škrtl zápalkou a spokojeně se díval na ten plamínek. Jako papír, jako hlavička od zápalky. V prach jsi a v prach se obrátíš, říká se přece. No, a na co to jako je, když nikdo z nepochopitelných důvodů nechce shořet? Ale já ano, já bych chtěl.
  Plamínek dosáhl druhého konce zápalky a olíznul mi prsty. Jaké přátelské pohlazení!
  Další zápalka hořela a já si chtěl zapálit aspoň kousíček rukávu. Přiložil jsem ji ke košili - a najednou byla celá ruka po loket v plamenech a plamen postupoval dál. Bylo to úžasné. Byl jsem jako lis z novin, jako zápalka. Hořel jsem jako kacíř, jako suchý les, jako hromada listí. Má milenka si pro mě konečně došla.
  Najednou přišla strašná bolest. Přestal jsem všechno vnímat, jen jsem si všiml toho, že je pokoj v plamenech. Ach, oheň! Můj milovaný oheň. Teď mi způsobuje ukrutnou agonii a osahuje mi obličej. Ale já ho stejně miluji. Až do úplného konce...       
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VelííQ VelííQ | Web | 14. února 2011 v 18:53 | Reagovat

Tak to je drsný. Hele, vítr je super, tak ho nepomlouvej. :D Ne jasný... Ehm... Dost dobrý. Vtáhlo mě to do děje. :) Ale stejně nemám oheň ráda. :D :-D

2 °Đas Blut° °Đas Blut° | Web | 14. února 2011 v 18:55 | Reagovat

Dobrý příběh :) Máš doopravdy talent.:) Doufám, že budu psát lepší příběhy než do teď píšu a budu skoro jako ty :) Vážně jeden problém mi to kazí viz. můj blog :) Ale tak víš jak to je se mnou, mám samý problémy :D

3 Majda Majda | E-mail | Web | 14. února 2011 v 18:58 | Reagovat

Oheň...oheň...oheň. Taky ho zbožňuju.
Ale,ten poslední odstavec,nemůžu si pomoct, musím se při té představě oklepávat. Aůůů... :-D

4 žencká žencká | Web | 14. února 2011 v 19:11 | Reagovat

lepší story o ohni sem nečetla! (teda ne že bych kdy četla nějaký bestseller věnovaný ohni, ale stejně je to odst dobrý) nejvíc se mi líbil konec kruté ale nádherné!!!

5 >Dein-Schmerz< >Dein-Schmerz< | Web | 15. února 2011 v 11:02 | Reagovat

[1]: Drsnost nesmí chybět. :D Tak, vánek jo, ale vichřice ani né. Navíc ho nepomlouvám já, ale Lojza, který se už odebral do "věčných lovišť", takže má to, co si zaslouží. :D Díky. Mně oheň nevadí (lepší než vítr... Ne, dělám si srandu :-D).

[2]: Díky. Díky a nemám. :D Ale prosimtě! To nemůžeš srovnávat. Já pořád čtu a jen díky tomu napíšu sem tam nějakou tu blbůstku. :D No jo, ale ty je nevyhledáváš; problémy si vyhledávají tebe, že? :D

[3]: Ať neskončíš jak Alois - shořet na popel není lákavé. :D
To chápu. :D

[4]: Ó, děkuji. Doufám teda, že tohle není jediné, co jsi četla o ohni. :D Opět děkuji. :-)

6 The VelííQ The VelííQ | Web | 15. února 2011 v 11:19 | Reagovat

[5]: Tak jasný. :D To máš jediný štěstí! :D Ano, Lojza má co si zaslouží... :D :D¨

A děkuju za ten komentář, potěšil! :) Jojo, i blog je jakoby mé další já, ale řekla bych, že takovéto nejlepší... :D (Já a skromnost? :D :D No ták... :D)

7 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. února 2011 v 17:54 | Reagovat

Napsané výborně, jen ten ,,palič"se mi nelíbil- nemám ráda zbytečnou smrt, usmířilo mne jen to, že spálil sebe a snad ne ostatní. Stejně by to asi jednou udělal ,,ve velkém" a uškodil by víc. Tak vidíš, jak jsem byla vtažena do děje... :-(

8 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. února 2011 v 17:57 | Reagovat

Ach mládeži, ty vaše ,,cizí" přezdívky- kamufláže a pak u většiny uzounká stránka, malá písmenka. Člověk aby si to zvětšoval, když na tom nechce nechat oči. A jestli jste kluk nebo holka musí se luštit z textu. No nic, nechci tím urážet váš  vkus a zájmy. ;-)  :-P

9 >Dein-Schmerz< >Dein-Schmerz< | Web | 15. února 2011 v 20:22 | Reagovat

[7]: Děkuji. To je pravda, zbytečná smrt vážně není nic pěkného, ale komu není rady, tomu není pomoci. Jsem ráda, že vás to vtáhlo do děje, jen je škoda, že to není zrovna nejlepší.

[6]: :D
Nemáš zač. :D (Ano, myslela jsem to vážně. :D)

[8]: Můžu říct, že miluju češtinu, ale bohužel mě nic českého nenapadlo (taky co vymýšlet na jméno Martina?). Proto jsem zvolila něco německého, jelikož se mi líbí jak je němčina tvrdá. A k té uzounké stránce a malému písmu: stránka je, dle mého názoru, dostatečně široká (nechtěla jsem to dávat na celou šířku, protože časem dám něco na pozadí stránky) a většina lidí to přečte. Chápu, že někdo má horší zrak (toto, prosím, neberte jako urážku, protože já to zcela chápu), ale prostě bohužel nemůžu vyhovět každému. Já malým písmem i píšu, mám ve zvyku šetřit místo, a to se asi nezmění. Proto je asi jediná možnost si to zvětšit, a to není, myslím, zase taková tragédie.
Ano, nad tím jsem uvažovala a vadí mi, že si mě často lidé pletou s klukem. To je holt ta oje blbost, že si nedokážu vymyslet nic lepšího. Nemám prostě nápady.
Ale nemyslete si o mně, že jsem nějaká ta BáRBíí, EMO, Scene, Gothic aj. Zajímám se o historii, oblečení moc neřeším, to si jen na sebe hodím maskáče, černé triko, štulpny, obuju glády a přehodím přes sebe bombra, čtu starší literaturu (Kladivo na čarodějnice, Slovácko sa nesúdí, Ivanhoe...). Zase TAK moderní (snad) nejsem. Nemám totiž ráda, když si to o mně někdo myslí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama